Tři body z Libiše !

Jindřich Tichai (Benátky): Vyhráli jsme 2:1, je to šestá výhra v řadě, i když jedna z toho byla na penalty. Je dobré, že držíme vítěznou sérii. Věděli jsme, že to bude hrozně těžký zápas. Domácí jsou bojovným týmem, Museli jsme udělat nějaké změny, které nejsou o tom, že by někteří hráči byli horší. Každý hráč se ale v určité situaci chová jinak. Ztratily se nějaké návyky, stereoptypy. Zpátky do Mladé Boleslavi nám odešel velmi dobrý stoper Glöckner, který se nám typově velice hodil do našeho systému. Bylo to dvacet nebo pětadvacet minut znát. Nějaké šance jsme přesto měli, ale řekl bych, že domácí se zaslouženě dostali do vedení. Byli také asi i nebezpečnější. Hrozně nám pomohl gól ve 44. minutě ze stadandardní situace, kdy Macek v podstatě z ničeho fantasticky trefil z první míč. Od té doby bych řekl, že jsme byli jasně lepším týmem. Ve druhé půli jsme si zasloužili přidat možná i pět nebo šest gólů. Klíčový okamžik vidím, když Radim Straka chytil samostatný nájezd domácího Přibyla. Za minutu jsme kopali zaslouženou penaltu a i když jsme ji neproměnili, tak za další dvě minuty Ondra Šimek, který čtrnáct dní marodil a nyní trénuje asi dva dny, se nádherně trefil a vystřelil nám tři body. Celý náš tým velmi dobře pracoval. Ve druhé půli si soupeř vypracoval jen jeden brejk. Od 30. minuty jsme dobře pracovali směrem dozadu. Když nedostáváme branky, nemůžeme prohrát. I když jsme dnes jeden inkasovali, tak jsme potvrdili, že máme kvalitu dopředu a povedlo se nám vstřelit rozdílový gól. Jsem tedy spokojený hlavně s nasazením a doufám, že budeme takto pokračovat.

Luboš Urban (TJ Sokol Libiš): To, že to bude těžké utkání, jsme věděli. Soupeř je na druhém místě, má spoustu bodů a zkušené mužstvo. Měli jsme trošku štěstí, že asi v rozcvičení se jim zranil černý útočník Jimmy, který je nepříjemný, rychlý a gólový. Myslím si, že první půle byla oboustranně fotbalově velice kvalitní. Řekl bych, že jsme byli lepší. Hráli jsme zezadu do otevřené obrany. Měli jsme spoustu krásných protiútoků. Dali jsme gól, vedeme 1:0, ale znovu se nám opakuje jedna věc - nedohrajeme poločas. Ve čtyřiačtyřicáté minutě a dvacáté vteřině si necháme vyrovnat po standardní situaci. To je ta největší chyba, která se nám stává. Jeden nákop, musíme odstavit hráče a je poločas. Budeme ve vedení 1:0 a dobře se nám bude hrát. Takhle my soupeře postavíme na nohy, ten si o půli něco řekne. Takhle je to 1:1 a oni ožijí. Druhý poločas byl samý souboj na jedné i druhé straně. Osobně se mi to nelíbí, protože je to přemotivované. Technické nedostatky nahrazujeme souboji, děláme zbytečné fauly, kterých bylo strašně moc. Hosté kopali před šestnáctkou šest nebo sedm přímých kopů. Pak dostaneme gól z pětadvaceti metrů k tyči. Přežijeme penaltu, která byla hloupá, protože náš hráč tam byl pozdě, kopl ho do nohy, což bylo slyšet až ke mně. Penalta tedy asi jasná. Gólman ji ale dobře vychytal, tohle jsme tedy přežili. Následně ale dostaneme gól, pak to honíme. Prohráli jsme o gól, není to ostuda, ale chtěli jsme konečně bodovat. S výsledkem spokojenost není. Klukům ale říkám, dřete, makáte, teď nemáme ani štěstí. Vše se nyní od nás odvrátilo. Hlavně se ale porážíme tím, že nedohráváme poločasy. Stalo se nám to poněkolikáté, že v závěru dotaneme gól, navíc laciný. V tomhle vidím ten největší problém. Poté jsme podráždění a tak dále, pak to tak divně vyzní, což se mi moc nelíbí. Kluci bojovali, dřeli, bohužel výsledek je pro nás špatný.