„Upřednostnil jsem Benátky, což mi dávalo hlavu a patu,“ říká brankář MARTIN KELER.
V létě ses vrátil do Benátek nad Jizerou, v nichž jsi působil v mládežnických letech. Jaké máš vzpomínky na zdejší působení a co se tu od té doby změnilo?
V Benátkách jsem působil, když jsem byl ještě malinký. Hrál jsem tu také volejbal za VK Benátky na vedlejších antukových kurtech. Dá se říci, že už tehdy jsem fotbal pozoroval z povzdálí. Poté jsem tu byl ještě půl roku v žácích nebo v dorostu. Jinak jsem byl v mládeži spíše v Ostré, v Litoli nebo na Slavii v dorosteneckém týmu U19. Změnilo se toho tady hodně. Zázemí je nadstandardní na třetí ligu, natož na divizi, která se tu hrála v minulé sezóně. Je tu vířivka, sauna, obrovské šatny, tři hřiště. V létě se navíc renovovala umělá tráva. Hřiště je naprosto fantastické, je tu super tráva. Vše se posunulo dopředu, stejně jako Benátky nad Jizerou jako město, které podporují sport, což je strašně skvělé.
Přestoupil jsi z třetiligové pražské Admiry. Proč ses rozhodl pro změnu dresu a co rozhodlo pro Benátky nad Jizerou?
Na Admiře jsem byl čtyři a půl roku a dá se říci, že jsem tam zažil i boj o první místo ve třetí lize. V mé poslední sezóně se naopak bojoval o udržení. Nasbíral jsem tam spoustu třetiligových zkušeností. Rozhodl jsem se pro přestup, protože jsem cítil, že to chce celkovou změnu prostředí. Žádné extra velké důvody jsem neměl. S panem Maříkem jsem se dohadoval poslední tři roky, kdy do Benátek přijdu. Bydlím v Benátkách, navíc tu i učím na základní škole. Měl jsem několik nabídek, z nichž byly i dvě z třetiligových klubů, další byly z divize. Upřednostnil jsem ale Benátky, což mi dávalo hlavu a patu a jsem za to rád.
Benátecký tým je třetiligovým nováčkem. Jak již bylo řečeno, působil jsi v téže soutěži v Admiře Praha. Můžeš tedy srovnávat. Jaké by bylo srovnání? Kde jsou přednosti a kde slabiny benáteckého týmu?
Admira měla nějakou stálou osu týmu, počínaje Štěpánem Zahálkou, Honzou Martinicem, Jirkou Mošnou a dalšími. Za ty roky samozřejmě tito kluci stárli a končili. Nicméně tato osa byla tak zkušená, že ten tým držela pohromadě. Mezi benátecké přednosti se dají zařadit technické schopnosti hráčů i určitě jejich bývalá angažmá. Jako slabinu bych řekl fyzickou stránku. Právě na ní a také poctivosti a bojovnosti byl hodně založený fotbal na Admiře. Hráči čerpali v sezóně z toho, co měli naběháno v přípravě. Nechci říci, že je to naše slabina, ale oproti Admiře to je slabší. Benátky ale mají navrch v technické stránce a fotbalovosti celého týmu.
Po prvních třech kolech máte na kontě čtyři body, navíc jste v poháru vyřadili divizní Velké Hamry. Jak zatím hodnotíš úvod sezóny?
Hodnotím ho poměrně kladně, i když je škoda prohry proti Ústí nad Orlicí. Do sezóny jsme tak nevstoupili dobře, což doufám, že se nám nevymstí. Hráli jsme proti mladoboleslavskému béčku, které je na tom velmi dobře technicky i fyzicky. Zápy jsou každoročně favoritem třetí ligy. Čtyři body je velice dobrý výsledek. Řekl bych, že Zápy jsme mohli obrat o více než o dva body. V poháru jsme vyřadili Velké Hamry, přes které jsme prošli velice hladce. Co vím, tak Velké Hamry měly šest změn v základní sestavě, což asi bylo znát. Jak jsem řekl, hodnocení je kladné, jen škoda prvního zápasu.
V minulém domácím utkání (před čtrnácti), v době, kdy náš rozhovor vznikl, Benátky remizovaly proti týmu ze Záp, v nichž jsi také působil. Měl jsi o to větší motivaci uspět?
Byl to náročný zápas i pro mě. Chtěl jsem lidem ukázat, že už mám něco odchytáno. Měl jsem tak motivaci vůči lidem i proti Zápům, protože moc dobře vím, jak v té soutěži hrají už několik let a jak to tam funguje. Do interních věcí se úplně nechci pouštět, to si nechám pro sebe. Obecně jsem ale měl větší motivaci proti nim uspět. Škoda, že jsme z tohoto zápasu nevytěžili tři body, protože jsme si je na konci zápasu určitě zasloužili.
Jako klíčový by se dal asi ohodnotit zákrok proti střele Woitka z 50. minuty. Jak bys ho popsal?
Můj nejtěžší zákrok z 50. minuty bych popsal spíše jako štěstí, protože střela se odrazila ještě asi od Radka Kopy nebo Michala Hella. Byl to dobrý centr do vápna za naše stopery. Od někoho se to odrazilo a já byl dobře postavený a se štěstím mě to trefilo do nohy.
V Benátkách nad Jizerou je asi o poznání větší konkurence na brankářském postu než v pražské Admiře. Jste tu tři brankáři společně s Lukášem Dědkem a Radimem Strakou. Tlačí tato konkurence člověka k ještě lepším výkonům, a jak vůbec vnímáš to, že jste tu tři zkušení brankáři?
Ona ta konkurence byla i na Admiře. Když to vezmu, tak se tam vedle mě vystřídalo asi dvanáct nebo třináct brankářů. Samozřejmě Lukáš Dědek i Radim Straka jsou velmi kvalitní brankáři. Před Radimem smekám klobouk na každém tréninku. Když ho vidím, jak chytá, trénuje a vypadá, to je něco neskutečného. To je pro mě něco výjimečného. Takhle, jako on, bych chtěl v osmačtyřiceti letech chytat také. Od něj si máme všichni co vzít. Má hodně odchytáno, spíše ho vnímám jako mentora a parťáka. Tlak a konkurence je asi trenérem takto zamýšlená. Nicméně já to úplně tak nevnímám a nikdy jsem to nevnímal. Je to náročné na hlavu, to je jasné, ale já se soustředím na sebe, mám svoji bublinu, kam si nikoho nepouštím a soustředím se jen na svůj výkon, na různé věci, které dělám v tréninku a v zápase, abych je nepokazil. Jsme tu tři zkušení brankáři, všichni máme kvalitu a na třetí ligu je to určitě nadstandard.