„Fotbal mě baví a jsem rád, že mohu Benátkám pomoci“, říká dvanáctigólový střelec TOMÁŠ FABIÁN.

Do Benátek nad Jizerou jsi přišel v průběhu podzimní části sezóny, a tak už nyní trochu můžeš hodnotit. Jak se ti zatím v Benátkách líbí a jaké jsi tu našel podmínky pro fotbal?
Benátky jsou nadstandardní divizní tým, který hraje fotbal a ne žádnou nakopávanou. Je tu velice vyrovnaný hráčský kádr, máte si s kým nahrát. Takže i tréninky mají odpovídající kvalitu. Je tu skvělé zázemí přes vířivku, saunu, maséra, hezké hřiště… Takže z mojí strany panuje spokojenost. Výjimkou je umělá tráva, která tady není úplně nejnovější, a tréninky v zimě nejsou na mé operované klouby nic moc.

Onen příchod byl možná trochu nečekaný už v rozehrané sezóně. Jak zpětně hodnotíš tento svůj krok a jak moc těžce se ti opouštěly Kosmonosy?
Občas jsou věci, nad kterými více přemýšlím, nebo dávám na nějakou svoji intuici. Chvíli mi trvalo, než jsem z Kosmonos přestoupil. Nerad měním věci, na které jsem zvyklý a dávám si tak na čas. Benátky mě oslovily už v minulé sezóně, ale nakonec to dopadlo až na začátku tohoto divizního ročníku, tuším po pátém kole. Poslední rok v Kosmonosech už nebyl dle mých představ z více důvodů a bohužel mé rozhodnutí vyšlo zrovna tak, že těch prvních pět kol můj bývalý tým prohrál a já odešel. Jen mě mrzí, že jsme se nemohli nějak v klidu dohodnout a Kosmonosy to nevzaly úplně dobře i přesto, že jsem tam odvedl kus práce. To je ale fotbalový život. Chtěl jsem změnu, a když o mě Benátky projevily zájem opakovaně, tak jsem toho využil a nelituji. K Benátkám mám vztah už z dob, kdy jsem působil v Mladé Boleslavi, tehdy to byla její farma a několik zápasů jsem tu odehrál ve třetí lize. Fotbal mě tu baví a jsem rád, že mohu Benátkám pomoci.

Po podzimu byly Benátky na druhém místě s pouhou ztrátou jednoho bodu na vedoucí Ústí nad Orlicí. Na jaře se ale tento rozdíl zvýšil již na deset bodů. Co stálo za porážkami a tím i opuštění druhé pozice?
Popravdě je těžké držet krok s týmem, který dělá vše možné a bohužel i nemožné pro to, aby každý zápas vyhrál a většinou ještě jen o jeden gól. Na jaře je Ústí nad Orlicí bez ztráty kytičky, což je prostě fakt. Hlavní rozdíl vidím v tom, že na podzim jsme hráli téměř ve všech zápasech více organizovaně zezadu, neinkasovali jsme branky a skoro vždy jsme kupříkladu o jeden více vstřelili. Myslím si, že jsme občas měli více toho štěstíčka. Na jaře jsme vzadu více děravější, máme více neproměněných a na gól se strašně nadřeme. V některých pasážích hry nemáme dostatečný tlak do vápna a nejsme důrazní. Zmínil bych ještě aktuální zranění některých hráčů z minulých týdnů, kteří se ale pomalu dávají dohromady. Všeobecně se domnívám, že když budeme dodržovat principy, pokyny a taktiku na soupeře, co nám říkají trenéři, tak budeme úspěšní.

Na čem je tedy v současné chvíli potřeba nejvíce zapracovat?
Musíme zapracovat na organizaci hry, komunikaci na hřišti a mít minimálně tři nebo čtyři hráče ve vápně při útoku, dostatečnou odvahu a důraz. Musí být jasně vidět, že chceme dát gól.

Tobě osobně se ale daří. Nastřílel jsi už dvanáct branek. Cítíš se dobře na hrotu útoku, a co říkáš na podporu svých spoluhráčů?
Většinou hraji střídavě v útoku a na stranách zálohy. Jsem samozřejmě rád, že mohu přispět svými góly nebo i asistencemi k úspěchu týmu. Je mi víceméně jedno na jaké postu nastoupím, každý má nějaká svá specifika a vždy je to o tom se přizpůsobit a hrát co nejlépe vzhledem k soupeři. Přemýšlet o tom, načíst si protihráče a volit na těch konkrétních postech co nejlepší možná řešení. Hrál jsem od první ligy až po divizi snad už na všech postech, takže v divizi bych měl zvládnout odehrát víceméně vše. Samozřejmě už to není takové, jako když mi bylo dvacet let, ale když u toho trochu přemýšlíte a máte nějakou zkušenost s fotbalem, tak to pořád jde. Co se týká spoluhráčů, na divizi jsou tu nadstandardní a vyrovnaní kluci, kteří do toho jen nebouchají, ale i přemýšlí, což je skvělé. Tohle je soutěž, která je dost o vyhrávání osobních soubojů a o důrazu, ale jsem rád, že jsou tady i fotbaloví hráči, kteří za to zároveň umí vzít, když je potřeba.

V minulém domácím zápase jste zdolali Benešov. Co bys řekl k tomu zápasu, v němž si k výhře přispěl jednou brankou?
Benešov má kvalitní tým a my jsme věděli, že když je nenecháme první desítky minut si v klidu rozehrát míč a vlezeme na ně, budeme je napadat, tak budou mít problém. To se také stalo a do třicáté minuty jsme kontrolovali hru a měli i nějaké příležitosti, jen jsme to tam nedotlačili. Odměnou za to byla pro nás penalta, po které jsme se dostali do vedení. Do té doby jsme byli výrazně běhavější, vyhrávali jsme osobní souboje, měli odražené míče a byli u soupeře včas, takže se nemohl dostat do tempa. Poté jsme trochu vypadli z role a soupeř měl před koncem prvního poločasu nějaké šance na srovnání, což je poslední dobou naše klasika, ale naštěstí nebyl úspěšný. Druhý poločas už jsme tak markantně nenapadali jejich rozehrávku a dostávali se více do kombinace, hra tak byla vyrovnanější. Bylo to pořád o bojovnosti a o tom přidat co nejdříve druhý gól a hlavně uhrát také nulu vzadu. Po chybě soupeřova obránce jsme mohli kopat další penaltu, ale pan rozhodčí to tak nevyhodnotil. Jako satisfakce přišel náš šťastný gól po odrazu pár minut před koncem. Celkově si myslím, že jsme hráli kompaktněji vzadu a dopředu byli důraznější. I proto jsme kopali alespoň jednu penaltu a dali šťastný pojišťující gól. Řekl bych, že výhru jsme si zasloužili.

Sdílet