Radim Straka je se svou pozicí smířený: Jinde než v Benátkách už chytat nebudu.

Radime, jak se to vlastně seběhlo, že jste šel za áčko a jeho jednička Lukáš Dědek ve stejném čase vypomáhal béčku?
Nechci říct, že je to pro klub priorita, ale béčko chtějí zachránit v B třídě. Pokud se to nějak nekryje, snažíme se, abychom, ať už já nebo Dědek plus další dva lidé z kádru, za ně nastoupili. To je jeden z důvodů. Druhým bylo, že se nám nedařilo výsledkově, zejména po podzimu, kdy jsme nedostávali góly a obrana byla pevná. Po dohodě mezi námi a trenérem došlo v týdnu před utkáním s Benešovem ke změně a já jsem to vzal normálně. Myslím si, že Děda také. Změna nastala asi kvůli tomu, že výsledky nebyly takové, jaké bychom si přáli. Nejde o to, jestli se nějaký gól dal či nedal chytat, ale o celkovou práci mužstva, která se na jaře, co se týče obrany, nedaří. Jak to bude dál, nevím a ani to nijak neřeším. Před sezonou bylo dané, že budu krýt záda a k dispozici béčku. Jestli se to nyní změní, nebo se vrátí k normálu, těžko říct. Jsem rád a to je asi vše.

Jaká práce vás čekala v utkání s Benešovem, kde jste si vydobyl čisté konto?
Nic zvlášť těžkého. Přežili jsme jednu šanci po brejku, kterou Nešpor přestřelil, a jinak to byly spíše balony za obranu, hra nohou… Nic těžkého. Jedna střela z úhlu a to bylo vše. Spíše to bylo o zodpovědnosti.

Předpokládám při vašich zkušenostech, že tréma z prvního divizního startu v sezoně nebyla?
Určitě ne. Před zápasem jsem byl spíše soustředěný. Je to samozřejmě trochu jiný fotbal, než jít za béčko. Ne, nebyl jsem nervózní, spíše zdravě napjatý před zápasem a pak už normálně. V přípravě jsem něco odchytal a když jdu chytat za béčko, mám nějakou praxi, takže jsem se ničeho nebál.

Celkově těch startů není tolik, na kolik jste byl asi zvyklý. Tak jak se nyní fotbalově realizujete?
Nechybí mi to. Takto jsme se dohodli s trenérským štábem i vedením, že budu v této pozici od začátku sezony. Souhlasil jsem s tím. Trénuji dvakrát týdně dorostenecké brankáře v Mladé Boleslavi, starám se i o mladé kluky v Benátkách. Každý den jsem na hřišti a dělám to, co celý život. Jsem velmi spokojen. V Benátkách to mám spojené i s prací (na Městském úřadě v Benátkách). Mám všechno blízko. Z domova seběhnu kopec a jsem na hřišti. Měl jsem možnosti odejít a stabilně chytat jinde, ale ve svém věku kvůli jednomu roku to nechci dělat. Je tu béčko, takže šance tam vždy je. Když si chci udržet herní praxi, mohu za béčko nastoupit. Už asi nikde jinde než v Benátkách chytat nebudu.

Tedy ani Chotětov, o kterém se mluvilo, protože jste tam dlouho bydlel?
Nabízelo se to dříve, ale teď už tam ani nežiju. Mám tam děti a je mi to blízké. Žil jsem tam patnáct let, mám tam kontakty, ale spíš jen hecování. Jak se říká nikdy neříkej nikdy, ale pokud to mělo přijít, tak asi dříve, ne teď.

Jdou vaši potomci ve sportovních šlépějích?
Dcera hrála basketbal, ale v dorosteneckém věku skončila. Syn prošel fotbalovou Boleslaví do svých osmnácti let, ale do devatenáctky do celostátní ligy se nedostal. Nyní je v Kosmonosech v divizním kádru a hraje vesměs A-třídu za béčko. V nějaké herní praxi je. Nemám nějaké velké ambice. Ale baví ho to, za to jsem rád. Dělá ještě poslední rok školu a pak uvidíme.

V bráně ale není, že?
Je v poli. Ani jsem nechtěl, aby byl brankář, abych řekl pravdu.

V českých divizích jste aktuálně druhým nejstarším hráčem. Víte, kdo je před vámi?
Nevím, vůbec netuším. Ani to nějak nesleduji. Když se ale ze srandy podívám do zápisu, tak po omlazení rozhodčích i trenérských kádrů bývám většinou po hlavním pořadateli na soupiskách nejstarší.

Je to Patrik Gedeon, který v osmačtyřiceti posbíral 85 minut za Chomutov… U vás je věk jen číslo, že?
Věk je jen číslo. Mám k tomu asi i nějaké vrozené vlohy. Je to o práci navíc a prevenci, kterou jsem nikdy neopustil. Obětuji strečinku i regeneraci čas a vrací se to. A musíte mít fotbal rád.

V kariéře máte určitě na co vzpomínat. Byla podle představ?
Ano vzpomínky jsou. Snil jsem o větší kariéře a měl ji i docela dobře nastartovanou (1 start v první lize za Bohemku – 0:0 s Žižkovem), ale když se ohlédnu zpětně, málokdo může říct, že hrál na amatérské úrovni přes dvacet let třetí ligu nebo divizi. Člověk tomu taky musí něco obětovat.

Odkaz na článek z Deníku: Zde

Zdroj: Denik.cz
Autor: Luboš Kurzweil

Sdílet