„Nebyl jsem klidný na hřišti a nebudu ani na lavičce“, říká impulzivní asistent trenéra JAN KYSELA.

Po konci hráčského angažmá v Benátkách nad Jizerou ses plynule přesunul na lavičku coby asistent trenéra. Jedná se o tvé první trenérské angažmá. Bylo těžké se zprvu přeorientovat z pozice hráče na trenérskou funkci? Jak velká to pro tebe byla změna?
Musím říci, že tak těžké to ani nebylo. U fotbalu jsem již dvaatřicet let a zažil jsem spoustu trenérů, od kterých se člověk něco naučí. Změna to určitě byla, ale ne tak velká. Trenéři se mnou i před tím konzultovali plno věcí, a když se nad tím zamyslím, tak jsem jim do toho dost mluvil a oni to brali pozitivně, což bylo skvělé vědět. Byl jsem rád, že si vážili mých názorů na fotbal.

V osmatřiceti letech byl bys určitě ještě platný i na hřišti. Proč jsi dal sbohem hráčské kariéře, byť jsi ještě stále vedený ve Veletově, hrajícího III. třídu kolínského okresu a přesunul ses na lavičku?
Cítil jsem, že už je na to čas. Za dobu své hráčské kariéry jsem měl za sebou hodně vážných zranění a také několik operací. Do tréninků a zápasů jsem se musel hodně přemlouvat. Ano, ještě by to šlo, hlava už to ale nechce. Jsem rád, že se mi naskytla příležitost předávat klukům cenné zkušenosti. Ve Veletově hraje švagr a kamarádi, když je čas a chuť si s nimi dvakrát nebo třikrát za půl sezóny zahrát, jdu rád. Občas mi ten zápas prostě chybí.

Na lavičce patříš k poměrně impulzivnějším trenérům. V letošní sezóně ses ale poněkud uklidnil. Co stojí za touto změnou?
Neřekl bych, že jsem se změnil. Zatím ale nebyl důvod se nějak více rozčilovat. Nebyl jsem klidný na hřišti a nebudu ani na lavičce. Ještě určitě přijdou vyhrocenější zápasy a tam je pravděpodobné, že mě rozčileného ještě uvidíte.

Benátecké áčko je momentálně na druhé příčce divizní tabulky. Jak bys ohodnotil dosavadní výkony? Kde jsou přednosti benáteckého týmu a na čem je potřeba zapracovat?
Ve většině zápasů jsem s naší hrou spokojený, ale samozřejmě máme i slabší pasáže hry. Dlouhodobě řešíme, že nás trápí koncovka. Našim soupeřům stačí na vstřelení branky jedna nebo dvě šance, my naopak potřebujeme čtyři nebo pět příležitostí. Každý, kdo sleduje výsledky, si řekne, že naší předností je obrana. Máme třináct obdržených branek z devatenácti utkání, což je stejné jako vedoucí Ústí nad Orlicí. Řekl bych, že je to velmi pozitivní číslo, které vystihuje naši práci směrem dozadu. Naši přednost ale spíše vidím v tom, že máme vyrovnaný tým. U nás je každý hráč, který nastoupí v průběhu zápasu, přínosem a pokud střídáme, tak posílíme. Na hřiště nepřichází slabší článek. Vidím to i na tréninku u hráčů, kteří chodí hrát za rezervu nebo dorost. Moc dobře je u nich vidět jejich progres. Je těžké rozhodovat o základní jedenáctce. Na druhou stranu to jsou pro trenéry příjemné starosti.

Určitě ale mrzí porážka ze závěrečného podzimního souboje v Ústí nad Orlicí, kde se rozhodovalo až v posledních minutách. Co scházelo k tomu, aby byly Benátky v čele divizní skupiny C?
To je jednoduché, jsou tím dva otočené rohové kopy v závěru utkání.

Vstup do jarních odvet orámovala dvě výrazná vítězství z domácích zápasů, avšak také poměrně jasná porážka 0:3 v derby zápase v Kosmonosech. Proč se v tomto utkání nedařilo?
Často v derby bývá, že rozhodne první gól. Kdybychom proměnili jednu ze dvou šancí v první půli, myslím si, že jsme si odvezli tři body. Kosmonosy si po vedoucím gólu zápas zkušeně pohlídaly.

S jakými plány nastoupí benátecký tým do dalších jarních zápasů?
Koukám jen na další utkání, které je před námi. Nemá smysl moc přemýšlet dopředu, protože za dva zápasy může být vše jinak. Čekají nás Velké Hamry, které mají velice kvalitní tým, silnou ofenzívu a my musíme podat stoprocentní výkon, aby body zůstaly doma.

Sdílet