˝Doufám, že se naše fanouškovská základna ještě zvedne˝, říká šéf benáteckého fanklubu VLASTIMIL VORASICKÝ!

Když se vrátíš úplně na začátek, kdy jste vlastně vůbec začali fandit benáteckému fotbalu a co za tím stálo?
Můj otec dělal u benáteckého fotbalu kustoda. Nalákal několik kluků, včetně mého synovce, který do té doby chodíval spíše na hokej, aby přišli fandit. Takto jsem se dostal se svými kamarády k fotbalu.

Jak moc těžké bylo sehnat kluky, aby pravidelně chodili na co největší počet zápasů?
Nebylo to tak těžké. Zasloužil se o to můj synovec Dan Novotný i kluci, kteří do té doby fandili jen na hokeji. Díky tomu byli mezi námi Patrik Brodský nebo Jirka Vyprachtický. To bylo to gró. Poté jsem do toho vstoupil já i sponzorsky. Na rozdíl od kluků jsem spíše fotbalový. Jak jsem již řekl, kluci chodili i na hokej a chtěli si vyplnit i zbývající čas roku po hokejové sezóně. Něco podobného nyní nastává. Skončila podzimní fotbalová část a my z fotbalu nyní budeme chodit pomáhat ve fandění klukům na hokej. Po nějakém období, kdy se na hokeji prakticky nefandilo, se nyní kotelníci vrací zpátky. Když se dostanu znovu k fotbalu, máme tu bandu, která čítá asi čtrnáct nebo patnáct kmenových fanoušků, kteří pravidelně chodí. Myslím si, že na jaře může být počet i vyšší. Registrujeme nějaké mladé fanoušky, které to začíná bavit, a já doufám, že se naše fanouškovská základna ještě zvedne.

Není to jen o fandění. Museli jste si sehnat také nějakou výbavu, například bubny. Je těžké si obstarat tyto věci, díky kterým má fandění určitě ještě vyšší úroveň?
Opatřit si tyto věci nebylo až tak těžké, tohle všechno totiž platím já. Dal jsem na to peníze, kluci si vymysleli, co chtějí, a já si zařídil zbytek.

Fandit jste začínali ještě v třetiligové éře. Byla pro vás, jako pro fanoušky, třetí liga lepší než divize?
Pro nás je stoprocentně lepší divize. Vyhráváme, střílíme branky. V ČFL bylo vše takové utrápené, každý bod byl vymodlený. Řekl bych, že naši fotbalisti do toho dávali hodně, ale ve třetí lize je obrovská konkurence. Myslím si, že divize je pro Benátky, pro fanoušky i pro mě, jako pro sponzora, úplně super. Jsou tu ale tací, kteří by chtěli hrát výše.

Vzpomeneš si na nějaký památný výjezd, kde se vám líbilo?
Památných výjezdů je spousta. Bezvadná byla třeba cesta do Písku. Bylo by skvělé, kdybychom ještě něco takového zažili. Hrozně rád také vzpomínám na Štěchovice. Byli tam suproví fandové i vedení klubu. Dostali jsme od nich doživotní permanentky. Řekl bych, že dokud tam budou ve vedení stejní lidé, hrozně rádi nás tam uvidí.

Pojďme k tobě osobně, jak moc těžké je dát dohromady takovou partu, vše zajistit a finančně to pokrýt?
Co si budeme povídat, je to hrozně těžké. Časově je to strašně náročné. Na domácí zápasy je to pochopitelně jednodušší, na venkovní utkání je to horší. Musíme zjistit, kdy jede autobus a spoustu dalších věcí. Všechno to vedu a všichni vědí, že nemám internet. Pro mě je to složité, musím stále komunikovat s předsedou Markem Maříkem. Řekl bych, že letošní podzim je od vedení takový trochu odfláknutý. Vždycky jsem na celou sezónu dostával rozpis, kde bylo napsáno, kdy se hraje doma, kdy venku, v kolik je odjezd autobusu. Letos nebylo nic, nedostávali jsme ani zápis o utkání. Všichni nám říkají, že si každého hráče musíme pamatovat. Přijdou ale noví kluci a v tu chvíli, když je člověk zažraný do fandění a někdo dá gól, těžko se vzpomíná na jméno. Někdy to tu trošku spí. Problém je i to, že někdy na venkovní zápas nejede autobus a my tak musíme jet auty. Naši kotelníci jsou všechno obyčejní kluci, kteří se také umí napít, když mají víkend, volno a fotbal. Těžko se pak shání řidič. Kluci nemají takovou výhodu, jako mám já. Mám svoji firmu a než bych odváděl prachy státu, nasypu je do fotbalu. Tohle je pro nás zábava. Někdy musím vzít svá tři auta, abychom se na venkovní zápas mohli podívat.

Tvá podpora tedy stojí jistě nemalý peníz…
Myslím si, že to není nic tajného. Nás fanoušky tato podzimní část stála dvaasedmdesát tisíc korun. Počítám do toho benzin, pití, vstupné, choreo a tak dále. Jsou to nemalé peníze. Mrzí mě, že někteří hráči, když jsou vyvoláváni, ani nepoděkují, nebo nezvednou ruku. Jedná se o jednotlivce, o to víc nás to mrzí. Fandíme tady roky, když například střídají a my je vyvoláváme, mohli by nám poděkovat. Chápu, že jsou třeba naštvaní, ale mělo by to k tomu patřit.

Zavzpomínal jsi na pěkné výjezdy za benáteckým klubem. Je nějaké město, kde se ti vůbec nelíbilo?
Nejhorší výjezdy jsou do Trutnova. Jsou tam strašně špatní fanoušci. Zaprvé to jsou hokejoví fandové, kteří se chodí vybít na fotbal, navíc jsou to slávisti. Nestydím se za to, že jsem sparťan. Od narození fandím Spartě, a když jedu někam na fotbal, vždycky mám kšiltovku Sparty. S nikým se nechci hádat, protože každý někomu fandí. V Trutnově jsou ale opravdu hlupáci.

Po podzimní části sezóny se benátečtí fotbalisté nachází na třetím místě. Panuje s tímto umístěním u fanoušků spokojenost?
Myslím si, že je to úžasné umístění. Pochopitelně by ale bylo lepší, kdybychom byli druzí. Řekl bych, že na to máme. Hrozně nás mrzí ztráty bodů po remízách z domácího prostředí. Kluci měli zabrat, jako tomu bylo v jiných těžších zápasech. Když budu mluvit za fanoušky, dvě remízy byly úplně zbytečné. Myslím si, že máme na víc.

Určitě máte v kotli nějakého oblíbeného hráče. Kdo jím u vás je?
Můžu mluvit za kluky, když řeknu, že máme hrozně rádi Stráču (Radim Straka), Borovici (Martin Borovička) nebo Bóču (Jan Boček). Tito hráči jsou tu už dlouho a je to takový základ mužstva. Úžasný je ale i Máca (Milan Macek). Nikdy jsem s ním nepil, ale chtěl bych to zkusit (smích). To by bylo super, ale jeho táta je proti tomu, prý je pak totiž zvíře. Jmenovat můžu i Honzu Knoblocha, a tak bych mohl pokračovat i dál. Doufám, že ti kluci, kteří tu hrají nebo i hráli, odnesli si od nás od fanoušků to, co jinde nezažili. Snažíme se do toho dávat úplně vše! Samozřejmě, že to někdy je horší. Když máme pocit, že do toho naši hráči nedají tolik, na co mají, je hrozně těžké tlačit kluky do fandění.

Jak vycházíte s realizačním týmem nebo vedením klubu?
Kromě jednoho pana trenéra, který tu už není, jsou všichni bezvadní. Onoho trenéra nechci jmenovat, ale ten nás strašně naštval. Diktoval si, že nebudeme jezdit na výjezdy s hráči autobusem. Pozval si mě na kobereček, že takhle to nepůjde. Zamrzelo nás to. Každý asi ví, o koho se jedná. Hlavně na začátku to bylo s tímto panem trenérem strašně těžké. Řeknu jen, že byl z Poděbrad a trénoval tu i se svým synem. Vůči nám to bylo ošklivé. Zaplaťpánbůh, že jsme se ho zbavili.

Čeká nás jaro, je nějaká destinace, kam se už nyní těšíte?
Těšíme se na každý výjezd, který můžeme uskutečnit. Všichni jsme pracující. Teoreticky bych mohl, kam bych chtěl. Tím, že všechno platím, pracuji i o víkendu a hlavně časově je to náročné. Máme tolerantní ženy, kterým se to ale určitě trochu nelíbí. Zejména té mojí se nelíbí, že do toho sypu tolik peněz. Máme dva kluky, ten mladší je z fotbalu úplně unešený. Starší by chtěl spíše chytat, ale v bráně je těžké se prosadit, tak nyní trošku stagnuje. Má ale rád fandění, a tak v kotli bubnuje. O mladším nechci říkat, že z něho bude Ronaldo, ale přál bych si, aby hrál za Benátky a vyzdvihl je za pár let třeba někam výše.

Sdílet